Základní činností provozovatele vodovodů a kanalizací (VaK) je proces výroby a distribuce pitné vody a proces odkanalizování a čištění odpadní vody. Oba tyto procesy je provozovatel VaK povinen monitorovat, a to jednak z pohledu cílové kvality pitné resp. vyčištěné odpadní vody v souladu s platnými právními předpisy a jednak provozovatel VaK oprávněně sleduje, zda jsou oba hlavní procesy dostatečně efektivní a nepřinášejí nadměrné provozní náklady.
Ing. Radka Hušková
PVK, a.s.
Praha
Monitoring obou základních procesů zajišťuje laboratoř včetně vzorkování. Laboratoř vydává informace (výsledky analýz) o kvalitě vody v průběhu provozování úpravy a distribuce vody a v průběhu odkanalizování a čištění odpadní vody. Na základě laboratorních informací v průběhu procesu úpravy a distribuce pitné vody je zjišťována kvalita surové vody vstupující do procesu úpravy (surová voda), účinnost úpravy vody, efektivita jednotlivých stupňů úpravy resp. technologických zákroků i v případě distribuční sítě a v neposlední řadě poskytuje laboratoř informace o kvalitě finálního produktu – pitné vodě u spotřebitele.
Na základě laboratorních informací v průběhu procesu odkanalizování a čištění odpadní vody je zjišťována kvalita vypouštěné odpadní vody zejména od významných producentů, kvalita odpadní vody, která přitéká na ČOV, účinnost čištění odpadních vod a informace o kvalitě vyčištěné odpadní vody odtékající do recipientu.
Vidíme tedy, že laboratoř je nedílnou součástí obou základních procesů provozovatele vodovodů a kanalizací, je spojovacím článkem při provozování VaK.
Lze říci, že laboratoř hraje roli jak při vlastní kontrole obou procesů, tak při navrhování a rozhodování o způsobu úpravy vody resp.o způsobu čištění odpadní vody. Výstupy z laboratoře jsou často podkladem k rozvaze o nutnosti rekonstrukce či modernizace úpravny vody resp. ČOV, v případě distribučního systému přispívají k rozhodování o úpravě vnitřního povrchu potrubí nebo k rozhodování o výměně trubního systému. V oblasti odkanalizování jsou laboratorní výstupy účinným nástrojem při kontrole dodržování kanalizačního řádu.
Kvalita práce v laboratoři, kvalita vzorkování
Činnost vodohospodářských laboratoří zahrnuje řadu činností, které spolu souvisí nebo na sebe přímo navazují. Platné právní předpisy se dotýkají nejen kvalitativních limitů pitné a odpadní vody, ale stále větší důraz je kladen na to, aby laboratoř dokladovala nezávislost produkovaných výsledků, definovala kvalitu produkovaných dat, aby veškerá činnost (odběr vzorku, uchování a transport vzorku, předání vzorku k analýze, postup analýzy, protokol o výsledcích a v neposlední řadě uchování výsledků) byla zdokumentována, byla v ustáleném systému jakosti, který je prověřen a pravidelně kontrolován třetí nezávislou osobou.
Nezávislé prověření provádí buď Český institut po akreditaci o.p.s. nebo ASLAB, pro oblast pitných vod legislativa uvádí také autorizaci laboratoře Státním zdravotním ústavem. Takto prověřená laboratoř se stává oprávněnou laboratoří k provádění analýz, na které se vztahuje akreditace, osvědčení ASLAB či autorizace. Pokud má laboratoř prověřené vzorkování (pitných a/nebo odpadních vod) je zároveň oprávněnou laboratoří k odběru vzorků pitných a/nebo odpadních vod.
Kvalita vzorkování je základní podmínkou pro získání spolehlivých výsledků provedených zkoušek. Nesprávně provedený odběr vzorků může být příčinou zkreslení nebo úplného znehodnocení výsledku analýzy. Cílem odběru a následného rozboru vzorku je získání informace o složení a kvalitě vody, kalu a bioplynu. Při odběru vzorku je nutno dbát na to, aby byly vyloučeny nebo co nejvíce omezeny koncentrační změny stanovených ukazatelů, které by mohly být vyvolány samotným procesem odběru vzorku a zabezpečit, aby bylo zabráněno změnám v době mezi odběrem vzorku a jeho zpracováním nebo aby změny byly co nejvíce potlačeny. Pokud není z provozních důvodů možné, aby veškeré vzorkování prováděla oprávněná laboratoř, je možné, aby odběry prováděl pracovník provozu buď jako neakreditovaný odběr nebo pro akreditované odběry je nutné začlenit jmenovitě pracovníky provozu do systému jakosti laboratoře, pravidelně a prokazatelně je proškolovat a po dobu vzorkování je podřídit manažeru vzorkování. Tuto skutečnost musí oprávněná laboratoř jednoznačně popsat a pracovníky musí začlenit či pověřit management společnosti.
Ve stručnosti lze činnost oprávněné vodohospodářské laboratoře shrnout následovně:
- odběry vzorků pitných a odpadních vod,
- analýzy pitných, povrchových, podzemních a odpadních vod, analýzy technologických mezistupňů, analýzy kalů a bioplynu v požadovaném rozsahu,
- analýzy provozních chemikálií,
- kontrola kvality v distribuční síti, kontrola po haváriích, opravách, při reklamaci,
- kontrola kvality ve stokové síti – významní producenti , oddělovací komory, profilové uzávěry stok,
- pohotovostní služby v mimopracovní době (není vždy),
- šetření při reklamacích kvality vody,
- spolupráce na řešení a likvidaci kvalitativních havárií jak v oblasti pitné tak odpadní vody,
- spolupráce na přípravě programů kontroly pitných a odpadních vod,
- zpracování dat do požadovaných výstupů (protokoly, statistika, trendy v kvalitě vody, apod.),
- podklady pro změny v technologii pitných i odpadních vod, podklady pro návrh nových technologických celků,
- akreditace (příp. jiný stupeň prověření) laboratoře včetně vzorkování a následné udržování a vývoj systému kontroly kvality práce (dle ČSN EN ISO/IEC 17025), alternativně akreditace samostatného vzorkování.
Laboratoř je tím článkem procesu, který sleduje stabilitu resp. změny v kvalitě vody, kalů a bioplynu a dává podněty k případným změnám v řízení technologie. Za velmi důležité považuji skutečnost, aby laboratoř byla důvěryhodná pro technologa a příslušný provoz, a to nejen na základě posouzení třetí nezávislou osobou (akreditace ČIA, autorizace).
Úloha laboratoře v procesu výroby a distribuce pitné vody
Pro vyrobenou pitnou vodu jsou přípustné limitní hodnoty dány platnými právními předpisy. Tyto ukazatele, četnost zjišťování jejich hodnot a další specifikace (např.místa odběrů vzorků) jsou upřesněny v programech kontroly pro ÚV resp. distribuční síť. Překročením limitních hodnot pitné vody daných platnými právními předpisy vzniká neshoda, kterou řeší technolog v součinnosti s laboratoří (opakovaný odběr a analýza, technologický zásah a jeho kontrola apod.).
Kromě měření kvality bodových vzorků dle příslušných programů kontroly je často sledován průběh výroby vody kontinuálními kvalitativními měřidly (provozními měřidly) v kritických místech ÚV. Tato měřidla podléhají režimu kalibrací a kontroly.
Technologický postup výroby vody je závislý na kvalitě surové vody. Z tohoto důvodu provádí laboratoř pravidelnou kontrolu vstupní vody a sleduje vývoj kvality v oblasti jímání.
V současnosti žádný právní předpis neukládá ani vlastníkovi zdroje ani provozovateli úpravny vody, aby sledoval vývoj kvality surové vody nad místem jímání nebo v ochranných pásmech. Sledování a ochrana zdroje je v legislativě definována všeobecně. Obecně kontrola v ochranných pásmech (dále OP) spadá pod ochranu vodních zdrojů, která vyplývá ze zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, v platném znění. Jedná se o soubor opatření, která mají sloužit k zajištění množství a jakosti vod v přírodním prostředí.
Starost o monitoring kvality vody v OP je věcí dohody resp. smlouvy mezi vlastníkem a provozovatelem, zájem o monitoring by měli mít provozovatel i vlastník.
Pro provozovatele úpravny vody je důležité znát stabilitu zdroje v návaznosti na hospodaření v OP, mít podchyceny kritické body a parametry znečištění resp. přísun znečištění do zdroje surové vody, aby mohl včasným zásahem do technologie (či jiným opatřením) reagovat na změny a aby tak nedošlo následně ke zhoršení kvality pitné vody.
Kontrolu v OP provádí laboratoř nikoli nahodile, ale na základě individuálně zpracované analýzy rizik těchto OP. V návaznosti na to pak laboratoř sleduje kvalitu surové vody buď v minimální četnosti dané legislativou nebo v četnosti adekvátně vyšší k potenciálnímu riziku v OP.
Pokud je surová voda upravována jedno- či vícestupňovou úpravou a laboratoř zjistí buď z pravidelného či technologem iniciovaného odběru dynamické změny v kvalitě, je toto impuls k dalšímu šetření. V případě, že se nejedná o havárii a změna v kvalitě je způsobena povětrnostními podmínkami, jedná se minimálně o aktuální stanovení dávky koagulantu laboratorní sklenicovou zkouškou. Tuto zkoušku a její vyhodnocení provádí laboratoř jako podklad pro rozhodnutí technologa. Jistě se shodneme na tom, že hrubá nepřesnost této zkoušky může mít vážný i ekonomický dopad, zejména pokud se jedná o úpravnu vody s větší kapacitou.
Uzavírá se tedy kruh a kvalita výsledků laboratoře včetně pružnosti zpracování a vyhodnocení hraje významnou roli při provozování výroby a distribuce pitné vody.
Kontrola kvality vody v průběhu procesu úpravy (rozsah a četnost sledování) – souvisí s jakostí a stabilitou zdroje surové vody a s náročností technologie. Obecně je nutné kontroly procesu úpravy provádět za každým technologickým stupněm, a to v rozsahu parametrů, u kterých je očekávána změna.
I v těch případech, kdy surovou vodou je voda podzemní a dochází před dodávkou ke spotřebiteli pouze k desinfekci nebo její úprava je “jednoduchá” (odkyselení odželeznění, odmanganování), je nutná kontrola kvality vody v rozsahu dle platných právních předpisů. Většinou se jedná o stabilní podzemní zdroje, kde nedochází k častým dynamickým změnám. A pokud ano, tak je především nutné provádět kontrolu OP v souladu s detailní rizikovou analýzou těchto OP.
Kontrola prvního a druhého stupně separace, procesu čiření a filtrace včetně kontroly zařízení je velmi důležitá. Na správně řízeném procesu závisí jakost upravené vody.
V laboratoři se provádí diskontinuální způsob kontroly, jedná se vedle úplných a legislativních rozborů o provozní analýzu vzorků vybraných parametrů ve zvolených časových intervalech.
Laboratorní kontrola je často vhodně doplněna a navázána na kontinuální sledování provozními analyzátory (vybrané parametry signifikantní pro řízení procesu, často se sleduje pH, zbytkové desinfekční činidlo, zbytkový koagulant, příp. zákal, absorbance 254 nm ).
Rozsah a četnost kontrol v jednotlivých stupních při ustáleném provozu úpravny a stabilní kvalitě surové vody je dán platnými právními předpisy. Na základě místních znalostí a zkušeností může být rozsah parametrů rozšířen a četnost analýz vyšší, než je uvedené minimum. K navýšení četnosti a rozšíření parametrů dochází např. při vyšších vodních stavech, při kvalitativních změnách, kde příčinou může být i havárie na toku apod.
Zdálo by se, že pokud se v úpravně vyrobí voda vyhovující kvality, následuje kontrola distribuce u spotřebitele již jen jako formální potvrzení kvality vyrobené vody. V případě dálkových vodovodů a členěných distribučních sítí velkých měst je opak pravdou a toto platí dvojnásobně pro Prahu.
Představme si distribuční systém jako gigantický reaktor, kde v průběhu distribuce dochází k řadě fyzikálně-chemických a mikrobiologických procesů, které nepříznivě ovlivňují kvalitu dopravované vody. Jednak může dobíhat ještě proces separace, dále můžeme sledovat oxidačně-redukční změny, adsorpci, vznikají vedlejší produkty desinfekce, materiálová skladba vnitřního povrchu potrubí může způsobovat vnos korozních produktů do vody při distribuci, bakterie fixované na stěnách potrubí i volné bakterie se podílejí na mikrobiologických procesech uvnitř systému a v neposlední řadě poruchovost trubního systému významně přispívá ke změnám kvality distribuované vody.
Hovoříme o sekundární degradaci kvality pitné vody při distribuci. Při akumulaci vody v rámci distribuční sítě může docházet k obdobné degradaci kvality vody jako v distribuční síti (DS), navíc je nutné zabezpečit vodojemy jako “otevřenou část” distribučního systému proti vniknutí kontaminantů zvenčí.
Všechny tyto možné změny je nutné postihnout laboratorním sledováním a stanovit dostatečně v předstihu účinná nápravná opatření, aby degradace kvality vody v průběhu distribuce byla minimalizována a ke spotřebiteli byla dodávána voda co nejvyšší kvality.
Proto je nutné aby v průběhu celého procesu distribuce vody docházelo k monitorování její kvality. Je vhodné vytipovat odběrová místa v kritických bodech sítě, kde se předpokládá největší sekundární degradace a tato místa jedenkrát ročně přehodnotit a aktualizovat.
S problematikou sekundární degradace kvality pitné vody při distribuci velmi úzce souvisí kvalita používaných materiálů, které přicházejí do přímého styku s pitnou vodou. Vyhláška č.409/2005 Sb. definuje kromě jiného požadavky na výrobky přicházející do přímého styku s vodou (výrobky používané k jímání, odběru, dopravě, úpravě, shromažďování a měření dodávky pitné nebo surové vody). Tyto výrobky musí být vyrobeny v souladu se správnou výrobní praxí tak, aby za obvyklých a předvídatelných podmínek používání nedocházelo k přenosu jejich složek do vody v množství, které by mohlo být nebezpečné pro lidské zdraví nebo mohlo způsobit nežádoucí změny ve složení pitné vody nebo ovlivnit její senzorické vlastnosti. Výrobky nesmějí obsahovat patogenní mikroorganismy,být zdrojem mikrobiálního nebo jiného znečištění vody a obsahovat radioaktivní látky.
Výrobky pro styk s vodou musí splňovat limity výluhových zkoušek prováděných za podmínek a podle postupů stanovených vyhláškou č.409/2005 Sb. Provozovatel pak tyto skutečnosti nepřímo ověřuje sledováním kvality vody v průběhu distribuce po kontaktu s použitými materiály.
Úloha laboratoře v procesu odkanalizování a čištění odpadní vody
Kontrolu odpadních vod provádí provozovatel VaK na základě legislativních povinností :
- Zákon 254/2001 Sb. ve zněni zákona 20/2004Sb. – Vodní zákon,
- Nařízení vlády č. 61/2003 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech,
- Zákon č. 274/2001 Sb. – zákon o VaK a k němu prováděcí vyhláška 428/ 2001 Sb. ve znění vyhl. 146/2004 Sb.,
- Vyhláška č. 110/2005 Sb. o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových
- vodoprávní rozhodnutí.
V ČR hrozí ve zvýšené míře eutrofizace povrchových vod (geografická poloha, nakládání s vodami v minulém období, apod.), proto je NV 61/2003 Sb. celá ČR vyhlášena citlivou oblastí. To znamená zejména zpřísnění limitů pro celkový dusík a fosfor po uplynutí přechodného období v r.2010. V současnosti je připravena k mezirezortnímu připomínkování novela dvou zásadních legislativních předpisů pro OV: Nařízení vlády 61/2003 Sb. a vyhlášky 428/2001 Sb.
V průběhu procesu odvádění odpadních vod jsou prováděny kontroly kvality odpadních vod zejména u významných producentů. Účelem sledování odpadních vod vypouštěných producenty průmyslových odpadních vod a vývozců odpadních vod (fekálních vozů) do stokové sítě je ověřování dodržení limitních hodnot znečištění dle Kanalizačního řádu resp. dle vodoprávního rozhodnutí.
Odběry kontrolních vzorků má provádět oprávněná laboratoř resp. oprávněná vzorkovací skupina – zaměstnanci certifikovaní a/nebo proškoleni pro odběr vzorků odpadních vod. Kromě této činnosti často vzorkovací skupina zajišťuje průzkumnou činnost ve stokové síti z hlediska dohledání původce nežádoucího znečištění v případě indikace nepovoleného vypouštění. Průzkumná činnost je prováděna i jako součást činnosti při odběru vzorku odpadní vody při indikaci neobvyklé kvality odpadní vody, navazuje na kontrolu producentů průmyslových odpadních vod na základě požadavků provozu a/nebo technologa OV.
V průběhu procesu čištění odpadních vod jsou prováděny kontroly kvality odpadních vod na přítoku a odtoku z ČOV, kontroly odpadních produktů, dovážených odpadů a odpadních vod v rozsahu a četnosti dané povinností vyplývající z platných právních předpisů a / nebo na základě požadavků technologa odpadních vod (OV) . Mezioperační kontrola procesu čištění odpadních vod probíhá v souladu s provozním řádem ČOV (obsahuje mimo jiné přehled odběrových míst a harmonogram odběrů technologických vzorků), dále technolog OV rozhoduje o kontrole ad hoc. Rozsah pravidelné kontroly ČOV je aktuálně zpracován v Programu kontroly kvality odpadní vody nebo v dokumentu HMG vzorkovací povinnosti. Tyto dokumenty jsou zpracovány v souladu s platnými právními předpisy a na základě zkušeností technologa OV a znalostí problematiky příslušné ČOV.Vlastní chemické a fyzikální analýzy odebraných vzorků odpadních vod provádí v požadovaném rozsahu oprávněná laboratoř.
Pro každou ČOV jsou vodoprávním rozhodnutím stanoveny limitní hodnoty koncentrací ukazatelů v odtoku, tato skutečnost je zohledněna při zpracování Programu kontroly ČOV. Překročením limitních hodnot vypouštěných odpadních vod daných platným vodoprávním rozhodnutím vzniká neshoda. Při dosažení resp.překročení limitních hodnot je nutný technologický zákrok a následná kontrola jeho účinnosti.
Fyzikální a chemické vlastnosti mohou vypovědět hodně o typu odpadních vod přicházejících do dané čistírny a mohou i varovat před problémy, které mohou vzniknout. Z toho důvodu je žádoucí, aby analýzy odebraných vzorků odpadních vod prováděla oprávněná laboratoř, aby výsledky byly reprezentativní.
Kontrolní systém ČOV by měl být založen na provozní filosofii ČOV. Důležitá je kontrola kritických veličin v jednotlivých stupních čištění a následně aktuální předání informací provozu. Nejdůležitější podmínkou pro dosažení ekonomicky optimálního čištění odpadních vod je optimalizace procesu na základě laboratorních analýz a systémová kontrola v procesu čištění odpadních vod. Důležité je samozřejmě doplnění o kontinuální kontrolu procesu v reálném čase, protože charakteristika odpadních vod se mění v průběhu dne, měsíce i roku.
Přesné a účinné vzorkování s následnou analýzou jsou základními předpoklady dobrého monitorování chodu ČOV i jejího řízení. Pokud měření nebude přesné a odebrané vzorky nebudou reprezentativní, pak budeme vědět velmi málo o tom, co se v čistírně odehrává.
K zajištění spolehlivé dokumentace o provozu ČOV je zapotřebí systematické vzorkování oprávněnou laboratoří nebo vzorkovací skupinou. Tato dokumentace je nutná jak pro vlastní řízení provozu ČOV, tak pro kontrolu vodohospodářskými orgány.
Různé typy vzorků OV v návaznosti na režim vypouštění a vypovídací schopnost jednotlivých typů vzorků :
Bodový vzorek je nespojitým vzorkem odebraným ručně v určitém místě a čase. To znamená, že představuje situaci, jaká byla v okamžiku jeho odběru. Tato situace může být v průtočných systémech zcela odlišná od situace chvíli před, či po odběru bodového vzorku. Širší informace o kvalitě OV poskytují tzv. slévané vzorky. Slévaný vzorek je vzorek vzniklý kombinací řady bodových vzorků odebraných za určitou dobu. Tento vzorek tedy poskytuje informace o průměrných charakteristikách vzorku za daný časový úsek. Slévané vzorky rozdělujeme do dvou kategorií: časově slévané a průtoku úměrné (proporcionální).
Při časově slévaném vzorku se odebírají vzorky o stálém objemu v určitých časových intervalech a slévají se. Takové vzorkování je vhodné v procesních proudech, jejichž složení nezávisí příliš na průtoku, např. koncentrace aktivovaného kalu v aktivačních nádržích.
Průtoku úměrné vzorky vyžadují, aby se buď objem jednotlivých bodových odběrů, či jejich frekvence přizpůsobovaly měnícím se průtokům měřeným ve vzorkovací periodě. V důsledku toho je výsledný objem odebraného vzorku úměrný celkovému objemu sledovaného proudu proteklého vzorkovacím místem. Odběr proporcionálního slévaného vzorku vyžaduje přesné měření průtoku vzorkovaného proudu. Tento vzorek je mnohem reprezentativnější než časově slévaný vzorek u proudů s kolísáním průtoku. Využívá se při sledování zejména diskontinuálního vypouštění odpadních vod.
Spolehlivá informace o průběhu odvádění a čištění OV závisí na dostatečně kvalitním měření jak kvality tak kvantity OV. Pro vzorkování by neměla být používána místa, kde vzorek může být ovlivněn rozkladnými produkty z blízkých stěnových nárostů či dnových sedimentů. Nejlepšími vzorkovacími body jsou místa, kde odpadní voda přepadá přes přepadové hrany či prochází měrnými žlaby. Při výběru vhodných vzorkovacích míst je nutné mít na paměti vratné proudy. Zvláště vzorky přítoku by neměly být kontaminovány vratnými proudy. Vzhledem k obsahu hrubě dispergovaných látek v surové odpadní vodě je nutno často osazovat automatická odběrová zařízení až za česle či lapáky písku, aby nedocházelo k ucpávání odběrových zařízení. Přitom je třeba dbát, aby odběrové zařízení bylo umístěno před zaústění některého z vratných proudů.
Výběr sledovaných veličin je nutno přizpůsobit konkrétní lokalitě a provozní strategii ČOV.
V celém procesu odkanalizování a čištění odpadní vody hraje vhodné vzorkování a kontrola kvality OV (kalu a bioplynu) významnou řídící roli.
Závěr
Při kontrole procesu výroby a distribuce pitné vody a procesu odkanalizování a čištění odpadní vody operuje analytická vodohospodářská laboratoř na předním nezastupitelném místě. Její úlohou je jak monitorování obou uvedených procesů tak předávání podkladů pro řízení uvedených procesů. Laboratoř na jedné straně respektuje požadavky technologa a provozu jako svých zákazníků, na druhé straně zase technolog a provoz musí respektovat systém řízení a kontroly zavedený v akreditované laboratoři.
Pro řízení obou uvedených procesů slouží výsledky z laboratoře jako důležitý podklad pro případný zásah do technologie nebo provedení jiného nápravného opatření. Přesnost výsledku je dána použitou metodou. Metoda je volena dle účelu, ke kterému mají výsledky sloužit.
Data získávají svou skutečnou hodnotu teprve ve chvíli, kdy se použijí pro nějaké rozhodování, kdy se interpretují nebo vyhodnocují. K tomu, aby bylo možno naměřená data kvalifikovaně vyhodnotit, je nezbytné mít k dispozici charakteristiky naměřených dat a parametry použitých metod (přesnost, nejistota, mez stanovitelnosti), dále mít stanovena jednoznačná pravidla a postup pro vlastní vyhodnocení a návaznost rozhodovacího kroku ve vztahu k řízení.
Laboratoř má povinnost poskytnout pro rozhodnutí data, která mají maximální vypovídací schopnost a jsou odpovídající jakosti. Výsledek analýzy je informací, službou a měla by být dokladována jeho jakost. U výsledků analýz znamená jakost především :
- vhodnost pro daný účel,
- věrohodnost a reprodukovatelnost,
- splnění časových a finančních omezení.
Na podkladě výsledků zkoušek se přijímají různá, často velmi závažná rozhodnutí. Přesto, že tato rozhodnutí už obvykle nejsou v kompetenci laboratoře, považuji za vhodné k interpretaci výsledků přizvat odpovědného pracovníka laboratoře.
Na základě výše uvedeného je evidentní, že laboratoř je nedílnou součástí celého procesu úpravy a distribuce vody a procesu odkanalizování a čištění odpadních vod, hraje přední roli jak při vlastní kontrole tak při navrhování a rozhodování o způsobu provozování VaK .
Literatura:
- Zákon 254/2001 Sb. ve zněni zákona 20/2004Sb. – Vodní zákon
- Zákon č. 258/200 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících předpisů, v platném znění,
- Nařízení vlády č. 61/2003 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech
- Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích a na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody
- Hlaváč J. a kol.: Vodárenství. Elektronická učebnice. VAS, a.s. 2005
- Hušková R., Kožíšek F.: Aplikace principu HACCP (analýzy a určení kritických kontrolních bodů) při výrobě a distribuci pitné vody, sborník konference Pitná voda 2004 (Tábor)
- Hušková R.: Úloha laboratoře v procesu výroby pitné vody, sborník konference Pitná voda 2006 (Tábor)
- Hlavínek P., Mičín J., Prax P. : Příručka stokování a čištění, Brno, 2000
- Pytl V. a kol.: Příručka provozovatele ČOV
- Ústav vodního hospodářství obcí, Fakulta stavební, VÚT Brno : Čištění odpadních vod
Příspěvek z konference Provoz vodovodů a kanalizací
VAKIFO 2006
